Albrecht Dürer — grafologický rozbor snu LP 1525
Bohuslav Koňařík, únor 2007
Pátrání po výtvarném ztvárnění snů jsem začal s Biblí
v ruce, protože mě zajímalo, který sen je v Písmu, tedy i v historii,
zaznamenán jako první. První vidění se objevuje v prvním verši 15.
kapitoly knihy Genesis. Do 15. kapitoly mluvil Hospodin s Adamovými
potomky přímo, teprve, když měli osvědčit víru v zaslíbení, zvolil jiné
„komunikační prostředky“: „Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo
Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se Abrame; já budu pavéza
tvá, a odplata tvá velmi veliká.“ Následuje líčení neobvyklých jevů při
obětování a jejich vysvětlení[1], připomínající výklad snů podle novodobého snáře.
Poslední, a také jediné novozákonní vidění, známe pod jménem Apokalypsa —
Zjevení apoštola Jana. Psát o knize Zjevení a vynechat Albrechta Dürera dost
dobře nejde, tak jsem si zabrouzdal po webu a ejhle, pod názvem Widzenie
senne objevil můj prohlížeč akvarel[2] doplněný vlastnoručním popisem Dürerova snu
z roku 1525.
Někteří grafologové si otáčejí, aby je příliš
nerozptyloval obsah psaného textu, zkoumaný dokument vzhůru nohama.
V případě Dürerova snu otáčení není nutné, časový odstup od doby vzniku
činí několik století — obsah textu je pro dnešního grafologa dokonale
nesrozumitelný. Co u Dürera zaujme na první pohled, je dokonalý rozvrh plochy,
prozrazující schopnost promyšlené činnosti a organizační talent. Text je psán
ukázněnou rychlostí, řádky nezabíhají do sebe. Horní i dolní délky jsou
v rovnováze, ostrá zakončení (u tohoto jevu se zastavíme později)
převažují nad oblými, tvary písmen jsou ušlechtilé, pregnantní, snadno
rozpoznatelné, s řadou estetických, nikoliv však manýristických obohacení[3]. Když ještě uvážíme, že formulace jsou předem
promyšlené a provedené bez větších oprav[4] a prohlédneme si pozoruhodný podpis, pak nezbývá než
konstatovat, že máme před sebou výtvor člověka mimořádně nadaného[5], schopného ojedinělých a původních kreací, snažícího
se ve svém projevu o dosažení nejvyšší možné dokonalosti.
V popisu snu najdeme tři písmena, která mají
neobvyklou velikost a tvar. Prvním je kapitálka „I“ ve slově Im
úplně na začátku, pak ještě kapitálka „G“ ve slově Got (dnes
píšeme Gott) na začátku poslední věty. V prvním případě nemá zvětšené I
grafologický význam, jedná se o iniciálu. V druhém případě poukazuje
zdůrazněné G na úctu k autoritám. Třetím neobvyklým písmenem je
řecké α na začátku jména albrecht, u něho se zastavíme.
Kdybychom zkoumali Dürerův podpis podle dnešních
měřítek, došli bychom k závěru, že velikost písma, která je navlas stejná,
jako velikost ostatního textu a použití minusek na začátku jména i příjmení
ukazuje na člověka nápadně skromného, který se, ovlivněn antickými ideály,
použitím řecké alfy na začátku slova albrecht, toliko sám před sebou
snaží, aby jeho skromnost nezanikla. Při porovnání s jinými podpisy[6] z první poloviny 16. století vidíme, že tomu tak
není. Řecká alfa, jako první písmeno abecedy, na počátku jména albrecht, toto
hodnocení jen podtrhuje. Vyjdeme-li z textu Apokalypsy[7], který umělec pochopitelně znal v několika
verzích, vyjadřuje řecké α jasné poselství — já jsem první — já
jsem ten nejlepší.
Zdůraznění vlastní osoby ještě více vynikne, když si
uvědomíme, že Dürer mohl použít krásnou verzálku A, jako ve slově Aber,
v řádce těsně nad podpisem. Dostáváme se k závěru, že Dürer byl
člověk marnivý, který se rád nechával vidět a oslavovat. V této
souvislosti se nabízí otázka, proč Dürer, který je znám svými přesně umístěnými
až okázale zakomponovanými signaturami[8] (viz rytina nosorožce), nepoužil žádnou z nich.
Rozdělení tlaku. Prozkoumejme ještě jednou
fotografickou reprodukci akvarelu. Přestože nemáme k dispozici originál a
nevíme, jaké kvality byl papír a jaké hustoty inkoust, vidíme, že písmo vypadá,
jakoby bylo psáno kuličkovým perem. Na několika místech však vidíme energické
tahy, psané nepatrně zdůrazněným tlakem; místy zase náznaky slabších tahů. Na
horní části akvarelu vidíme, že kresba se rozpíjí jen tam, kde to výtvarník
považuje za nutné, logicky ani rozpíjející vzhled písma není způsoben papírem a
inkoustem. Máme před sebou písmo pastózního duktu — neklamný důkaz smyslnosti a
tělesné poživačnosti. Při srovnání s rukopisy, vykazujícími obdobné
symptomy, dojdeme pak k závěru, že Dürer se nevyhýbal „jistým“ vztahům k jiným
mužům.
Srovnáváním, při kterých se jedná o potvrzení důvěrných osobních informací, se grafolog neubrání. Není-li po ruce dostatek „živého“ materiálu, použijeme historické prameny. Tady je však nutno postupovat s nejvyšší opatrností a vzít v úvahu typ písma, kterým se psalo v době vzniku dokumentu. Ostrá zakončení, která v Dürerově rukopisu opticky převažují nad oblými, je nutno, právě s ohledem na dobu vzniku, posuzovat za druhořadá, a soustředit se na vysvětlení „oblin“, které potvrzují jeho homosexuální sklony.
Tady poněkud odbočíme. Grafologie poskytuje, co se
týká společensky nekonformních jevů, cenný pramen informací. Při dostatku
materiálu můžeme odhadnout, jaký vztah k homosexualitě ve společnosti, ale
i u posuzovaného jedince, převládal. Úplně jinak vypadá rukopis člověka, jehož
homosexualita byla považována za kriminální čin, on ji skrýval, případně trpěl
pocitem viny; úplně jinak zase vypadá rukopis člověka, který svými sklony chtěl
provokovat nebo šokovat veřejnost, či je dokonce předstíral. Reprodukovaný
rukopis patří Oscaru Wildovi, je převzat z knihy Roberta Saudka Vědecká
grafologie. Z Dürerova rukopisu se mi jeho vztah k vlastní sexuální
orientaci nepodařilo odhalit.
Psychologický závěr. Rukopis a podpis Albrechta Dürera prozrazují člověka, vědomého si svých výjimečných schopností, které nemíní zastírat, ale naopak, co nejlépe uplatnit a propagovat. Dokonale ovládá svoje jednání a vnější vystupování. Dbá, až přespříliš, na svůj zevnějšek, rád utrácí. Libuje si ve složitých kombinacích, snaha po dosažení dokonalosti mu přináší potěšení, je tajnůstkářský i ješitný; dovede skrývat svoje pocity — je diplomatický, není však prolhaný. Na jedné straně snaha od dokonalé sebeovládání ve výtvarném projevu, na druhé straně projevy nezkrocených osobních vášní. Řečeno ve zkratce — rozporuplná osobnost — primadona své doby — bohém.
Pořídit překlad německého historického textu není, pro
badatele jednadvacátého století, nic jednoduchého. Dürerova doba ještě neznala
jednotný pravopis, slova byla přepisována odposlechem dialektu[9], i stejná slova v totožném dokumentu bývají
psána rozdílným způsobem. Nemáme-li po ruce text od stejného autora, jsme
odkázáni na texty dobově a místně příbuzné. V případě Abrechta Dürera jsem
se pokusil využít (dodávám, že neúspěšně) známou rytinu nosorožce, kde
v horní části najdeme vysvětlení k obrázku. První, čeho jsem si
všiml, je nepoměrně vyšší jazyková i literární úroveň tištěného textu — Dürer
jej určitě nepsal. Typ písma, který Dürer užívá při popisu snu, bývá nazýván
humanistickou kurzívou, obsahuje jak litery kurentní, tak litery latinské.
Upozorňuji, že překlad snu není doslovný.
|
albrecht dürer
|
[1] Genesis 15,9-21
[2] Akvarel na papíru o rozměrech 30 x 43 cm uchovává Umělecko-historické muzeum ve Vídni.
[3] Obohacení, někdy se jim také říká zbohacení, mají při výkladu rukopisů zásadní význam. Jsou-li silně vyumělkovaného rázu, svědčí to o negativních, až kriminálních sklonech pisatele.
[4] V první řádce uprostřed je jedno slovo přeškrtnuto, v šesté řádce uprostřed vidíme vsuvku.
[5] Dürerův rukopis patří mezi rukopisy nejvyšší úrovně, se jakými se grafolog setkává zřídka, nikdy u žijících osobností, pojem „génius“ bychom neměli užívat příliš často.
[6] Ani Zwingli, v dopise lantkraběti Filipu Hessenskému z roku 1529, ani vášnivý, až hysterický Götz von Berlichingen, své podpisy nezdůrazňují tak výrazným odsazením jako Dürer.
[7] Bible bývá zobrazována jako otevřená kniha, s Alfou a Omegou na protilehlých stranách. Autorem grafické koncovky z Evangelického zpěvníku (1979) je Jaroslav Šváb. Ve Zjevení 1,8 (Kralický překlad) stojí: „Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán, Kterýž jest, a Kterýž byl, a Kterýž přijíti má, ten všemohoucí.“ Kralický text Dürer pochopitelně neznal, asi vycházel z Vulgaty: „ego sum Alpha et Omega principium et finis dicit Dominus Deus qui est qui erat et qui venturus est Omnipotens.“
[8] Dürerova signatura by sama o sobě vydala na samostatný rozbor, horní část litery A tvoří, jistě ne bezdůvodně, příčně položená kapitálka I.
[9] Jako hned na začátku: „Im 1525 Jor“
[10] V roce 2006 připadala neděle svatodušní na 4. červen a pondělí svatodušní na 5. červen. V roce 2007, kdy přepracovávám první verzi, připadá neděle svatodušní na 27. a pondělí svatodušní na 28. květen.
[11] Myšlena akvarelová skica. V originále: „Aber do ich am morgen auff stund molet ich oben wy ichs gesehen hott.“